Divadlo pod Okapem - písničky z legendárního ostravského divadla let šedesátých

Divadlo pod okapem - písničky z legendárního ostravského divadla let šedesátých

1. Cesty

2. Černobílý klapky

3. Jednou ráno

4. Pohádka

5. Zapárpiv blues

6. Podivnost

7. Adam

8. Blues pro Josefa Skřehotu

9. Dítě, moje dítě

10. 8. listopadu

11. Střelil jsem na pianistu

12. Poslední sbohem

13. Slavík 1.

14. Slavík 2.

Pavel Veselý; Zuzana Majvaldová; Luděk Nekuda; Edvard Schiffauer; Pavel Staněk; Orchestr Divadla pod okapem; Ostravský rozhlasový orchestr

Nahráno ve studiu Českého rozhlasu Ostrava v květnu - červnu 2003 (1-10), archivní nahrávky z r. 1964 (11-14)

V roce 1961 vzniklo v Ostravě Divadélko pod Okapem. Nejdříve jako amatérská parta studentů, kteří pro své spolužáky a kamarády hráli jednou týdně. Pak dvakrát a zanedlouho se malý sálek někdejšího agitačního střediska Atlantik naplňoval denně. Zájem byl tak veliký, že za malou chvíli se "okapáci" vklínili mezi respektovaná ostravská divadla. Byl jsem u toho, když se věhlas divadélka - i díky rozhlasovým vlnám, dostal až do vysněné Prahy. Hostovali jsme v činoherním klubu i v Divadle Na zábradlí. A když se čas Okapu navršil, bylo to v roce 1967, odjeli jsme dokonce na velmi prestižní Světové festivaly do Zagrebu, belgického Liége a francouzského Nancy. Za těch sedm let uvedla autorská dvojice Luděk Nekuda a Pavel Veselý přes deset kabaretů a šest divadelních her. K tomu večery poezie a jazzu. Já jsem organizoval textapeally, kde kromě protagoních autorů četli mladí básníci a spisovatelé své povídky. Vedle mlaďoučkého Ivana Binara (dnes předsedy Obce spisovatelů) seděli i renomovaní autoři Miroslav Stoniš či Jaroslav Kotmel. I když jsem byl stár jako Ivánek - tak jsme mu říkali, vypadal jsem asi jako jeho přísedící a Luděk Nekuda mně dal přezdívku "dědek" (pan ministr kultury mně tak říká dodnes). Pavel Dostál a Jan Kačer mimo jiné napsali krásné vyznání ke kompaktu "Písničky z Okapu". Někteří bývalí členové, především Zuzana Majvaldová a skladatel Eduard Schiffauer a další, natočili téměř po čtyřiceti letech písničky z někdejších kabaretů a her. Dokonce ze španělska přijel vybrnkat svůj slavný hit Blues pro Josefa Skřehotu samotný kontrabasista. Luděk Nekuda je zastoupen krásnými písničkami Slavík a Poslední sbohem. Jsou z archivu. Současné a jemné aranžmá všech nově nahraných písní se netluče s archivními snímky. Jsou v harmonii a vypovídají nejen o Okapu, ale i poetice malých divadel té doby.

(Tomáš Sláma, Radioservis 2003)